PREVENCE NENÍ PSYCHOTERAPIE

Článok je prevzatý z časopisu Psychologie dnes 1/2004 a je zverejnený so súhlasom autorky.

Prevence je jedním ze základních kamenů působení v nejrůznějších
oblastech sociální patologie. Někdy se považuje za odnož psychoterapie.
To je však velmi zavádějící a nesprávná představa.

V posledních letech se stalo běžnou normou, že mnoho psychologických her a technik, které se používají v psychoterapii, se volně přenáší do práce preventistů ve školách. K tomuto jevu dochází především vlivem nepromyšlených forem vzdělávání pedagogů a školních psychologů, na kterých se podílí ve velké míře právě psychoterapeuti. Poté, co se otevřel trh s poptávkou po vzdělávání školních metodiků, se doslova "roztrhl pytel" s nabídkami terapeutických přístupů, které vypadají atraktivně a účinně ve skupině deseti, patnácti pedagogů. Poněkud absurdněji pak působí, chtějí-li tyto metody pedagogové přenést do školy a uplatňovat na dětech. Není výjimkou, že lektoři se před třídu sami nikdy nepostavili, a přesto nabízejí "zaručeně osvědčené" postupy prevence.

Rozdíly mezi psychoterapeutickým a preventivním působením

První zásadní rozdíl mezi prevencí a psychoterapií se týká velikosti skupiny, kde se aplikují hry a techniky. V prevenci je třída kolem 25 až 30 dětí. V terapii spíše v intervalu od deseti do patnácti klientů. Existuje-li v terapii větší skupina (komunita), bývá přítomna i skupina malá, ve které se nedořešené a neodžité věci z komunity mohou v časovém klidu a větší intimitě probrat. Školní třída nemá žádnou takovou skupinu, která by následovala.

Preventista musí použitou techniku nejen aplikovat a zpracovat, ale měl by ji co také v největší míře ukončit a systémově ošetřit. Není zde prostor zbytkové prožitky rozebrat a odžít. To, co lze v psychoterapii nechat na zrání v průběhu terapeutického procesu, zde nelze. V rámci třídy je cílem předat co největšímu počtu dětí postoj a ovlivnit je v chování. Nikoliv je měnit, rozebírat, a rozbíhat u nich jakékoliv procesy. Terapeutické uchopení her a technik je zde nebezpečné ve své nekontrolovatelnosti s ohledem na velikost skupiny a krátký čas působení. Kvalitní prevence je sice dlouhodobá, má však jiný algoritmus.

Dalším rozdílem je problém udržení kázně při preventivním působení ve třídě. To je okolnost, s kterou se běžně terapeut nesetká. Při prevenci je to výchozí a zásadní dovednost, která určuje často významnou měrou dopad programu, který je aplikován.

Ve třídě je zažitý systém akceptace dospělých, způsob, kterým každá třída dospělého přijímá. Škála je různá od respektování až po ignorování.

Často jsou třídní kolektivy nastaveny, zvláště pak na druhém stupni, na postoj: "nemá proti nám žádné mocenské prostředky, proto ho zlobíme a dáváme mu zabrat".

Preventista je postaven do pozice, kdy si musí v krátkém časovém intervalu získat třídu natolik, aby ho akceptovala. Zároveň třída testuje, co vydrží, zda je opravdu dost silný a jistý. Ve třídě funguje to, co pro jednoduchost sama pro sebe nazývám "smečka ve střetu s cizím elementem". Zde je velmi rozhodující osobnost preventisty.

Na rozdíl od pedagogů nelze kázeň držet mocensky, ale zároveň třída neslyší na podněty použitelné v malé skupině. V prevenci je prvořadá kombinace osobnostních charakteristik s určitou řemeslnou dovedností.

Třída má bohatou minulost

Třída má na rozdíl od skupiny bohatou a dlouhou minulost. A ačkoliv nešla nikdy tak do hloubky jako mnohá skupina terapeutická, má uvnitř jasný vztahový systém a strukturu. Funguje zaběhlým způsobem.

Během její historie před ní vystoupilo mnoho dospělých, především pedagogů. Na základě toho má každá třída své stereotypy v reakcích na dospělé. Pedagog je až na výjimky vnímán jako někdo z druhé strany barikády, kdo má za úkol nachytat jednotlivce "na švestkách". Dát mu za to známku a ještě ho nutí k výuce.

Preventista nezná minulost, nemůže být srostlý se skupinou tak jako terapeut, který ve skupině většinou setrvává po dobu celé její existence. Běžná situace, kdy terapeut techniku vyřadí, protože by mohla někoho ze skupiny zranit, nebo protože s ohledem na minulost skupiny je nevhodná, zde nenastává. Preventista se skupinou žije pouze omezený časový interval a nezná ji. O to více a snáz může být s třídou "teď a tady" a pracovat nezaujatě. To však vyžaduje odlišné metodické vedení.

Třída, na rozdíl od skupiny, není sestavena za úkolem cokoliv řešit. Je to skupina, která se schází za účelem vzdělávání a z povinnosti. Motivovanost k prevenci a spolupráci je často velmi malá až nulová. Občas se dá setkat se třídou, která je vysloveně na základě svých zkušeností negativně nastavená. Nelze se spoléhat na proces. Preventista musí být vzděláním připraven na alternativní formu práce.

Dětem, se kterými pracuje, je třeba techniky daleko více rámovat. K technice je třeba vždy zařadit krátké vysvětlení, proč se dělá a co by vlastně měla přinést. Tím se liší od psychoterapie, kde se většinou nedoporučuje ovlivňovat klienta tím, že bychom mu řekli, kam je třeba dojít, abychom nezastavili jeho přirozený způsob hledání vlastní cesty. V prevenci se jedná v převážné většině o zdravé děti, kterým pomáháme dozrát. Proto není na závadu sdělit dětem, proč a kam směřuje daná technika. A to formou, která je pro ně přirozená. Drobným rychlým výkladem. Vysvětlením toho, co se ve třídě dělo.

Co preventista vydrží?

Preventista je limitovaný časem a je třeba si uvědomit, že rovina obsahová je jen jedna z několika, kterou musí zvládnout v kontaktu s dětmi. Domnívám se, že to, zda je program úspěšný, bývá často daleko silněji ovlivněno jinými rovinami než obsahovými. Každá třída si preventistu zkouší. Kolik vydrží, kdo to je, nakolik je silný, sebejistý, nakolik jim rozumí. Preventista musí být na tuto fázi připraven a "ustát ji" nejen odborně a postojově, ale především dětem vyhovovat jako člověk.

Na základě desetiletých zkušeností se domnívám, že třída má sklon snáze akceptovat lidi vnitřně vyrovnané, pohodové, se smyslem pro humor a s přirozenou tolerantností. Jsem přesvědčena, že děti, které vytvářejí jádro třídy, dovedou rychle a instinktivně vycítit, koho mají před sebou. Rychle odhalí nepravdivost a nejistotu. Nejrychleji odmítají člověka, který ztělesňuje jejich strachy dospívání. Někoho, kdo představuje nejistotu, slabost, nerozhodnost nebo to, co oni ve svém věku považují za trapné. Domnívám se, že i nejistý a osobnostně křehký člověk může být dobrý terapeut, ale nemyslím si, že by takový typ mohl být dobrým preventistou u dětí v období dospívám.

Dalším momentem rozdílů je koheze skupiny. Koheze v terapii je často spoluvytvářením bezpečného prostředí pro další proces. V prevenci se dá s kohezí pracovat také, avšak naším cílem je někdy také to, aby se dítě dovedlo postavit proti třídě či jiné skupině a dovedlo vyjádřit a obhájit svůj názor. Cílem je tedy rozvinout schopnost postavit se skupině do opozice. Je třeba, abychom v prevenci naučili děti prožít zkušenost, že mohou odporovat skupině a nebudou z ní vyloučeny.

V prevenci není cílem jít terapeuticky do "hloubky" metodami obnažujícími daný problém. Je nutné brát zřetel na délku programu, velikost skupiny a na to, že jádro třídy je zdravé.

Prožitek a hloubka prožitku

Jednou jsem vyslechla nadšené studenty vyprávějící si o tom, jak byly děti po technice zaražené a jaký to mělo na ně dopad. Ne náhodou byli proškoleni terapeuty. V psychoterapii se většinou usiluje o hluboký prožitek a abreakci. Metody, které se používají - ač někdy vypadají naprosto nevinně - mohou právě u toho klienta, který nemá tuto oblast zpracovanou, vyvolat bouřlivé emoce. V prevenci je tomu jinak. Není cílem jít terapeuticky do "hloubky" metodami obnažujícími daný problém. Je nutné brát zřetel na délku programu, velikost skupiny a na to, že jádro třídy je zdravé. Dále je nutné brát zřetel na odlišný charakter vztahů ve třídě, na to, jak děti zacházejí s odkrýváním slabostí. Zatímco skupinu přítomnost bolestného prožitku často stmeluje a členové projevují snahu ošetřovat, ve třídě po první vlně ošetřování následuje vlna odtažení se od slabého, odlišného, či jinak ohrožujícího spolužáka.

Mohli bychom rozebrat mnoho dalších různých úskalí práce se třídou a nebyli bychom stále u konce. Právě proto jsme spolu s dalšími odborníky z oblasti prevence vypracovali první pětiletý Komplexní výcvik prevence (KVP), který nabízí specializaci právě pro psychology a pedagogy, kteří se chtějí profesionalizo-vat v prevenci a v práci s dětskými skupinami.

Závěrem lze zjednodušeně říci, že preventista pracuje se skupinou v horizontální rovině. Jeho kvalita je v dovednosti uchopit proces v dané chvíli v co největší šíři a v co nejvíce rovinách. Terapeut pracuje především v rovině vertikální. Jde do hloubky daného procesu jednotlivce případně skupiny ve vztahu k jednotlivci. Tyto odlišné přístupy naprosto nelze směšovat. Jinak dochází k odborným přehmatům, často až na hraně etické přijatelnosti. Myslím, že je na čase jasně vymezit hranice prevence a zamezit kontaminaci ze strany terapeutických přístupů.

PSYCHOLOGIE DNES 1/2004
www.portal.cz/casopisy/pd

Na začiatok